Kde se vzala syfilis, rakovina a další nemoci? V minulosti měli lékaři na tyto otázky hodně zajímavé odpovědi, které byly často daleko od pravdy. O kolik dál bychom mohli být, kdyby po desetiletí i staletí nežila medicína v bludech? Jenomže vyčítat to nikomu nelze. Ani dnes by toho lékaři nezvládli víc bez rentgenu, „cétéčka“ a dalších výdobytků moderní vědy. Oběti na životech ale byly obrovské.
Zkusme se na medicínu podívat jen vlastníma očima, tak, jak to mohli dělat lékaři v dávné historii. Není divu, že se v mnoha svých soudech osudově mýlili, a místo aby svým pacientům pomáhali, jim způsobovali jen další utrpení. V nejlepší víře, že dělají vše pro jejich záchranu.
Děsivá historie porodnictví zná i porody v rakvi. Přežití bylo v rukou přírody
Nevysvětlitelné záchvaty
Doslova vzorovým příkladem špatného odhadu byla epilepsie. Dnes už víme, že jde o neurologické onemocnění mozku, na jehož rozvoj mohou mít vliv například některé infekce nebo poporodní traumata. Jenomže to si v dávné minulosti lékaři nemysleli. Podívejme se na epilepsii (nebo také padoucnici) očima tehdejších lidí. Člověk, který se jindy chová jako každý jiný, sebou najednou začne házet, svíjí se v nekontrolovatelných křečích a vydává neartikulované zvuky.
Ďábel – co taky jiného?
V prostředí obestřeném záhadami, které bohatě podporovala církev, nemohlo dojít k jinému soudu, než že nebohého pacienta posedl démon. A tak se mu místo jakékoliv podpory dostalo odsouzení, případně vyobcování, nebo se musel podrobit vůli vymítače ďábla. O tom, že nešlo o žádné mírumilovné rituály, asi nikdo nepochybuje.
Boží trest za spáchané hříchy
Navíc se v případě epilepsie mnozí přikláněli k teorii, že jde (jak jinak) o trest Boží za hříchy, o nichž ostatní vědí anebo třeba také ne. Co s takovým nedobrým člověkem, řekli si jeho sousedé? Nic jiného si nezasloužil než vyhnat. O pomoci se tady hovořit nedalo.
Krev a maso gladiátorů
Snad jen ještě hlouběji v minulosti, v době starých Římanů, se lidem postiženým padoucnicí přece jen snažili podat pomocnou ruku, i když velmi svérázným způsobem. Nemocné a oslabené tělo potřebovalo novou energii a sílu. Jak ji získat? Přece od těch nejsilnějších a nejstatečnějších té doby, tedy od gladiátorů. A tak nebylo velkou výjimkou, že tito pacienti dostávali maso a krev těchto padlých mužů. Čím větší hrdina v aréně padl, tím větší mohla být naděje na vyléčení. Opravdu?
Dříve mívali zubaři hodně svérázné metody péče o chrup. Se zubem se chodilo i k holiči
Obávaná rakovina ze špatné nálady
Další nemocí, které v minulosti lékaři přičítali docela jiný základ, je dodnes obávaná a v mnoha případech neléčitelná rakovina. A opět se tomu nelze divit. Jak by mohli tušit, že jde o nekontrolovatelný růst buněk, které nemají v těle co dělat a svým působením pak likvidují celé tělo svého hostitele? A tak si dávní lékaři rakovinu spojovali s mnoha příčinami, dnes už nepředstavitelnými. Hippokrates například prohlašoval, že rakovina vzniká ze špatné nálady.
Jak daleko byl od pravdy?
Přiznejme si, že to byla úvaha, která v některých případech nemusí být tak daleko od pravdy. Dobře víme, jak psychika ovlivňuje tělesné zdraví. Na druhou stranu sama špatná nálada asi rakovinu nezpůsobí a smíchem ji tak docela nevyléčíme.
Když se zkazí tělesné tekutiny...
Další součástí Hippokratovy teorie byla myšlenka, že se rakovina rozvíjí vinou zkažených tělesných tekutin, konkrétně krve, hlenu, žluté a černé žluči. Domníval se, že pokud v těle převáží černá žluč nad žlutou, je problém a rakovina má zelenou. Této teorie se lékaři drželi i v dalších staletích, jen k vyjmenovaným tělním tekutinám připsali ještě lymfu. Zkažené tekutiny musí z těla ven – třeba tradičním pouštěním žilou. Takové metody asi umírajícím nešťastníkům příliš nepomohly.
Za pár set let se budou smát i nám
I když se nám často zdá, že je naše zdravotnictví v krizi, můžeme si jen gratulovat, že žijeme v době, která nám v tomto směru nabízí dříve netušené možnosti. Kdo ví, třeba se za pár staletí budou příští generace na naše metody dívat se stejnou shovívavostí, s jakou se my dnes snažíme posuzovat ty středověké. Mohli bychom to našim potomkům jen přát.
Zdroje: allthatsinteresting.com, en.wikipedia.org, The Guardian
KAM DÁL: Rakovina prsu: Kdy je důvod k panice, vysvětluje MUDr. Havel.
Add new comment