Masakr kvůli Havlově amnestii: Vězni v Leopoldově měli rukojmí, za pár měsíců vraždili

Boj muže proti muži, tři tisíce vojáků v akci. Československo zažilo na celých 14 dní největší vězeňskou vzpouru historie. Amnestie Václava Havla na Nový rok 1990 znamenala svobodu pro více jak 12 tisíc vězňů z tehdy 22 tisíc osob, které si odpykávaly tresty po celé zemi. Opustit svoji celu však nemohli lidé odsouzení za vraždu, znásilnění, loupeže a další trestné činy. 

A právě Leopoldov byl plný těch, kteří se na svobodu nepodívali ani po Havlově amnestii. Několik hladovek a menších konfliktů bylo potlačeno už po Novém roce, ale to, co se odehrálo 15. března 1990, se absolutně vymykalo běžné praxi. 

V Čechách se popravovalo až do roku 1989, odsouzence Malého a Vocáska z cely smrti zachránil Havel

Vše začalo hladovkou

15. března 1990 vyhlásilo 217 vězňů hladovku a následně se jim podařilo vytlačit násilím dozorce z ubytovacích prostor. Z důvodu všeobecně napjaté atmosféry a pocitu ukřivděnosti se k těmto vzbouřencům postupně přidali další vězni. Zdánlivá anarchie se rozpoutala v hlavní budově a vězni měli přístup do skladů, dílen, ale také jídelny. 

Novým ředitelem věznice se jmenoval vůdce vzpoury Tibor Polgári. Z oněch 217 vězňů se ke vzpouře přidalo dalších téměř 1 000 mužů. 150 vězňů však odmítlo se na tomto šílenství podílet, a tak je nové „vedení“ izolovalo jako rukojmí. 

Bezpečnostní složky během prvních dní pouze přihlížely rabování a tomu, jak se celá věznice kompletně demoluje. Iniciátoři vzpoury se ubytovali na střeše věznice. Ze zdejších zásob si vytvořili slušný arzenál bodných a ostrých zbraní, včetně jednoho plamenometu a zápalných lahví. Vše bylo nakonec potlačeno… 

Vyjednávání? 

Až po čtrnácti dnech, tedy 28. března, se bezpečnostní složky daly do akce. Velitel útoku nejdříve zvolil cestu vyjednávání, což bylo z jeho strany naivní, protože Tibor Polgári a jeho kumpáni diskutovat rozhodně nechtěli.  Apokalypsa, kterou ve věznici Leopoldov rozpoutali, jim zcela vyhovovala. Nakonec byl tedy proveden tvrdý zásah, během kterého musela pomáhat armáda. Celkem zde bylo povoláno téměř 3 000 mužů z různých složek. 

Problém tkvěl v tom, že souboj se odehrával ve stylu muž proti muži. Vězni měli boxery, mačety, ostré tyče, dýky a zápalné lahve. Útok trval přes dvě a půl hodiny, než byla věznice v rukou bezpečnostních složek. Výsledkem bylo 11 zraněných ze strany policie a vojska a 29 zraněných vězňů, včetně jednoho mrtvého, kterému vybuchla zápalná láhev v ruce. 

Politici a novináři označili tento útok za extrémně brutální, což vybalancovaly většinou pochvalné reakce v zahraničních médiích, které bezpečnostní složky chválily za skvělý a příkladný postup. Dokonce došlo k odvolání velitele zásahu. 

Putinův důvěrník: Kdo je miliardář Usmanov? Nikdo ho nemá rád, pro vůdce je ale klíčovou postavou

Blázen Polgári

Vysoké tresty pro hlavní iniciátory vězeňské vzpoury zastínila událost z 23. listopadu roku 1991, kdy se na stejném místě pokusil se skupinou jiných vězňů o útěk znovu Tibor Polgári, který byl původně uvězněn za trestnou činnost a vydírání.

Během této akce bylo zabito pět dozorců, jejich životy neměly pro zločince žádnou cenu. Polgári se chtěl dostat až do vysněné Austrálie. Osudnými se však uprchlíkům staly drogy a alkohol. Poté, co nabourali auto ve kterém jeli, chtěli pokračovat vlakem. Jenže nastoupili do spoje, který je odvezl do blízkosti leopoldovské věznice. Policie je obklíčila a po krátké přestřelce všichni skončili v poutech. Polgári (přezdívaný Blázen) byl nakonec odsouzen na doživotí a dodnes je mezi vězni pokládán za legendu. 

Zdroj: redakce, aktualne.cz, iprima.cz, ceskatelevize.cz

KAM DÁL: Útěkem Pabla Escobara z vězení začal vzestup i strmý pád kokainového krále.