Pokud bychom mohli někoho v komunistickém hnutí označit za nenávistného a neempatického vůči názorovým protivníkům, padla by volba zcela jistě na Anežku Hodinovou-Spurnou. Ta osobně nesnášela Miladu Horákovou, kterou komunistický režim později popravil v inscenovaném politickém procesu.
Hodinová-Spurná spadá do kategorie komunistických žen, které se zároveň profilovaly jako feministky. Pocházela z velmi chudé rodiny, její otec se živil jako bednář, rodina neměla nikterak na rozdávání. Jednu dobu bydlela dokonce ve vyřazeném vagonu.
Ruská revoluce jako inspirace
Stejně jako na mnoho dalších i na Hodinovou-Spurnou měla klíčový vliv říjnová revoluce v Rusku v roce 1917. Viděla v ní prostředek k tomu, aby se chudé vrstvy sociálně pozvedly na úkor nenáviděných kapitalistů, které považovaly za bezprostřední příčinu jejich postavení.
Sériový vrah Ted Bundy zavraždil desítky mladých žen. Některým sťal hlavu, jiné po smrti znásilnil
Život komunistky v demokratickém Československu pro ni ani jiné ženy, které se angažovaly v komunistickém hnutí, nebyl rozhodně snadný. Sama Hodinová-Spurná obětovala pro stranu takřka všechno, revoluce pro ni byla vším, a i když se dvakrát vdala, nakonec obě manželství zůstala bezdětná. Komunistické ženy byly často až asketické, jen aby se mohly naplno věnovat stranické práci, tedy hlavně agitaci, demonstracím a provokacím, které nezřídka končily srážkami s policií.
Vrána k vráně sedla
Výrazná komunistka se angažovala v řadě organizací, například v Mezinárodní rudé pomoci. Byla také viditelnou představitelkou komunální politiky, kde o sobě dávala velmi hlasitě vědět. Hodinová-Spurná se roce 1929, kdy vedení KSČ převzalo křídlo kolem Klementa Gottwalda a dalších, které podpořila, stala poslankyní, mandát obhájila v posledních předválečných volbách v roce 1935. V roce 1938 emigrovala do Velké Británie, kde zasedla v exilové Státní radě československé a stala se předsedkyní Klubu československých žen.
Marie Švermová: Oddaná soudružka, kterou její strana uvěznila a mučila. Od stalinismu k podpisu Charty 77
Po válce byla rozhodnutá pokračovat v politické činnosti, přičemž kumulovala mnoho funkcí. Toto „mnohoobročnictví“ zahrnovalo jednak členství v ÚV KSČ a poslanecký mandát, jednak působila v Národní frontě žen a byla také například předsedkyní Ústřední komise žen KSČ.
Horáková jako terč výhrůžek
Poválečný život ji svedl dohromady s národně socialistickou političkou a demokratkou Miladou Horákovou. Obě političky byly vyslány jako zástupkyně československých žen na mezinárodní kongres do Paříže. Jejich vztah, i když musely spolupracovat, byl velmi chladný, až odtažitý. Hodinová-Spurná se dokonce snažila Horákovou přesvědčit, aby vstoupila do KSČ. Spíš než přesvědčování se však jednalo o nevybíravý nátlak prostoupený až neobvyklou útočností. To však později popravená žena odmítla, a i proto se stala terčem výhrůžek Hodinové-Spurné, že bude zničena s ostatními demokratickými politiky, až KSČ převezme veškerou moc ve státě.
Gottwald čistil vlastní stranu od likvidátorů, ale sám čelil útoku ještě větších radikálů
Tato chvíle se ostatně už blížila. V únoru 1948 vypukla vládní krize a Hodinová-Spurná byla v procesu uchopení absolutní moci aktivním článkem stranického řetězu. Stala se předsedkyní akčního výboru parlamentu, který si nezákonně přisvojil pravomoc a zavedl zcela nový zasedací pořádek. Akční výbor zastrašoval nekomunistické politiky pod hrozbou jejich perzekuce a chtěl, aby hlasovali pro novou Gottwaldovu vládu.
Nicméně ani po převratu v únoru 1948 si Hodinová-Spurná nemohla být jistá, zda neskončí v soukolí politických procesů, které vycházely ze Stalinovy paranoidní koncepce o zostřování třídního boje. Válku totiž trávila v Londýně, což už samo o sobě bylo pro nové mocipány podezřelou okolností. Nakonec však tomuto tlaku odolala. Zastávala dál stranické a státní funkce, jako místopředsedkyně parlamentu sloužila až do roku 1960. Od roku 1952 až do smrti předsedala Výboru československých žen. Hodinová-Spurná zemřela v roce 1963. Její život byl neodmyslitelně spjat s KSČ, pro niž byla ochotná obětovat všechno.
Zdroj: Biografický slovník vedoucích komunistických funkcionářů, Hana Matysková: komunistky ve 20. letech
KAM DÁL: Žádný člověk, žádný problém. Tak pracoval zakomplexovaný komunista Köhler.
Add new comment