V době, kdy bosenská Černá ruka připravovala atentát na Františka Ferdinanda d’Este, byla situace v Evropě již sama o sobě na samé hranici vypuknutí ozbrojeného konfliktu. Zvláště v Bosně, která toužila po samostatnosti, byla situace vypjatá. Proč se tehdy vlastně následník rakousko-uherského trůnu vydal do jen málo přátelského Sarajeva? Byla to velká chyba a to se bohužel brzy potvrdilo.
Bosna měla tou dobou, tedy ve druhé dekádě dvacátého století, separatistickou náladu. Ostatně součástí Rakouska-Uherska byla (celkem nedobrovolně) teprve od roku 1908. Navíc se o ni zajímalo sousední Srbsko, které toužilo vytvořit velký slovanský stát. Válka byla tedy tak jako tak na spadnutí a c. a k. armáda proto podnikla v Bosně v létě roku 1914 cvičení.
U toho nemohl podle serveru History Just Got Interesting chybět ani František Ferdinand jako její generální inspektor. Jenomže vyrazit do Sarajeva (a navíc 28. června, kdy si Srbové připomínali dávnou porážku v Kosovu, která ale v národu jako hořká zkušenost přetrvávala po více než půl tisíciletí), opravdu moudré nebylo, jak dokumentuje také web Univerzity v Cambridge.
Na vůdce varšavského odporu nachystali nacisté důmyslnou past. Židům nepomohla ani statečnost
Velká diplomatická chyba
Příjezd arcivévody do bosenského Sarajeva brali tehdy Srbové jako výsměch a zdálo se, že je nutné zakročit. Toho si byla vědoma i ochranka významných hostů, tedy Františka Ferdinanda a jeho ženy Žofie Chotkové. Jenomže nakonec dopadlo všechno tak nějak laicky. Bohužel.
Místo bezpečnějšího krytého vozu dovolili inspektorovi projížďku po hlavním městě v automobilu bez střechy, dokonce nebyla ani nijak tajena trasa, kterou následník trůnu pojede. Z dnešního pohledu se zdá, jako by organizátoři akce doslova spolupracovali s atentátníky. Víc jim to už usnadnit snad ani nemohli. A bosenští Srbové nejen ze skupiny Černá ruka takovou příležitost samozřejmě uchopili po svém.
První útok se nepovedl
V davu, který se chtěl podívat na budoucího panovníka, tak stálo také sedm atentátníků (šest Srbů a jeden bosenský muslim, jak informuje Vojenský historický ústav), kteří měli svoje přesné instrukce, bomby, revolvery a také kyanidové kapsle pro svůj vlastní konec, jakmile by vykonali plánovaný útok.
Prvně se o vraždu arcivévody pokusil Nedeljko Čabrinović na Appel Quay. Hodil bombu, ale minul a nálož zranila až osazenstvo automobilu jedoucího za arcivévodovým vozem. Logika by velela vzácného hosta okamžitě ukrýt a chránit, ale František Ferdinand měl svoji vlastní hlavu a nedal jinak, než že návštěva bude pokračovat podle plánu. Byla to jeho volba, a aniž by to tušil, vynesl sám nad sebou rozsudek smrti.
Nepoučitelný arcivévoda
Pak už bylo všechno jenom dílem nešťastné souhry náhod. Řidiči v arcivévodově koloně špatně pochopili rozkazy ke změně trasy a zajeli do úzké uličky. Právě tam stál ale muž, který dvěma výstřely vlastně zabil na 17 milionů lidí – Gavrilo Princip. Další náhodou se stalo, že si řidiči svůj omyl uvědomili právě v místech, kde Princip čekal na svoji vražednou příležitost. Řidič tak (jakoby pro jistotu, aby měl atentátník dost času zamířit) právě v těch místech přibrzdil. Padly výstřely a oba manželé byli smrtelně zasaženi.
Lincolnovi předpověděl smrt jeho vlastní sen. Amerického prezidenta zastřelil slavný herec
Místo do márnice do vězení
Gavrilo Princip sice použil kyanid, ale ten nebyl nejlepší kvality, proto svůj pokus o sebevraždu přežil, stejně jako předtím Čabrinović po bombovém útoku. Oba tedy byli dopadeni a později i ti další. Arcivévodovi a jeho choti už ale nikdo život vrátit nemohl, a tak se pomalu roztáčela kola prvního světového válečného konfliktu. Jen o měsíc později mohli po celém Rakousku-Uhersku číst lidé na vývěskách císařský manifest Mým národům! Válka začala…
Princip dožil v Terezíně
Co se vlastně stalo s Gavrilem Principem, Nedeljkem Čabrinovićem, ale i dalšími členy Černé ruky? Sebevražda se jim nepodařila, a tak by se dalo čekat, že budou za svůj čin odsouzeni k trestu smrti. Jenomže to bylo tehdy možné jen u lidí starších dvaceti let. A Gavrilovi v době atentátu do dvacítky chybělo několik týdnů. Od soudu tedy odešel s nejvyšším uložitelným trestem – dvaceti lety žaláře.
Věřil, že je hrdina
Od dětství nemocný a tuberkulózou postižený hubený mladík byl odvezen do Malé pevnosti v Terezíně, kde byl vězněn v opravdu krutých podmínkách. Temná cela bez oken, žádné kontakty s dalšími lidmi, desetikilové okovy na chatrném těle a zhoršující se tuberkulóza spolu s nedostatkem jídla udělaly své. I když se mu později dostalo přece jen alespoň lepší lékařské péče, jeho tělo vydrželo jen čtyři roky z dvaceti, které měl za mřížemi strávit. Přesto byl do konce života přesvědčen, že udělal pro svoji Bosnu to nejlepší, co mohl. Jeho „hrdinský čin“ ale zaplatily životem miliony dalších lidí…
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Drzý doktor si dovolil k Václavu IV. nevídané: Nasadil mu dietu a král se odměnil po svém.
Add new comment