Středověk si nejspíš většina z nás, kteří už nevěří na pohádky, představí jako dobu nehostinnou, plnou utrpení a bolesti. Dospělí chudí lidé od rána do večera dřeli na poli a spolu s nimi také jejich i docela malé děti. Ty v představách mnoha lidí tehdy neměly žádná práva, žádné veselé dětství, jen povinnosti a trápení. Jak to bylo podle nových výzkumů doopravdy?
Jak potvrzuje nový pohled historiků na období středověku, byla tato doba oproti minulým domněnkám k dětem naštěstí patrně mnohem shovívavější a příznivější. Nic to nemění na skutečnosti, že dětská úmrtnost dosahovala skutečně obřích rozměrů, smrt byla v rodinách doslova všudypřítomná. Umírali novorozenci i mírně odrostlejší děti, často na infekční choroby, které ještě v té době nebyly léčitelné, jindy na následky úrazů. Možná i z toho pramenil názor, že se rodiče s jejich odchodem smiřovali snáze, protože na to „byli zvyklí“.
Královna Viktorie byla skoro tak široká jako vysoká. Obvod jejího pasu byl opravdu úctyhodný
Nepleťme si období...
Zdá se ale, že všechny podobné předpoklady byly alespoň částečně mylné a vycházejí také z toho, co víme o době, která měla teprve přijít, o době Viktoriánské, kde skutečně děti pracovaly do úmoru ve velmi těžkých podmínkách, jako byly doly a podobně. Středověk byl ale k dětem mnohem mírnější. Dokonce i chudé děti měly možnost si hrát se svými vrstevníky a i když samozřejmě rodičům pomáhaly v hospodářství, stále jim byly ukládány většinou jen takové úkoly, které odpovídaly jejich schopnostem a možnostem – a to i v učení, kam chlapci odcházeli přibližně ve čtrnácti letech. Dívky pak většinou zůstávaly v hospodářství a učily se od svých matek pečovat o domácnost a rodinu.
Smrt dítěte byla vždy tragédie
A že by se snad tehdy rodiče snáze smiřovali se smrtí svých potomků? Ani to není pravda a svědčí o tom mnohé tehdejší záznamy, hovořící o zázracích, které jsou vázány na nemocné děti. Právě o jejich záchranu rodiče často (a mnohdy bohužel neúspěšně) prosili doslova všechny svaté. I tehdy byly ve většině rodin, tak jako dnes, děti považovány za dar a bohatství.
Krajky, hračky a tvrdá výchova
Docela jinou kapitolou pak samozřejmě mělo být dětství v bohatých rodinách, ale v tomto případě se naše představy od reality tak výrazně neliší. Jejich mládí bylo poznamenáno luxusem, jaký tehdejší doba dovolovala, množstvím dokonalejších a lepších hraček, ale také studiem a získáváním nutných dovedností, které jim měly v budoucnu zaručit, že se dokáží postarat o rodový majetek. Ani ony tedy jen neležely na nadýchaných polštářích… Díky zajištění rodiny, která si mohla dovolit lepší lékařskou péči, ačkoliv stále v mezích středověkých možností, měly samozřejmě bohaté děti větší naději na přežití až do dospělosti, i když ani tady nebylo nic jisté.
Co viděla, to chtěla: Před královnou Marií hostitelé schovávali cennosti, aby o ně nepřišli. Neváhala je obrat o cokoliv
Jsme pořád stejní
Zdá se vám, že tehdejší výchova byla přece jen mnohem přísnější a děti byly na rozdíl od těch dnešních slušnější, poslušnější a pracovitější? Tehdejší moralisté si to nemysleli. Dokonce se objevují zmínky o tom, že jsou i děti z chudších rodin příliš rozmazlovány a chráněny rodiči před realitou, což bylo považováno za cestu do zhouby. Jaký v tom byl rozdíl od dnešního vnímání výchovy dětí?
Zdroj: historyofyesterday, renstore, wikipedie
KAM DÁL: Sentimentální vzpomínka na začátky Ivety Bartošové. Budou autoři parazitovat na jejím tragickém konci?
Add new comment