Jmenovec jednoho z nejznámějších smrtících nástrojů byl lidumil, který usiloval o všeobecné blaho. Jeho záměr ho sice šlechtí, ale bohužel omylem docílil pravého opaku. Spojení gilotiny s jeho jménem ho trápilo až do smrti. I mistr kat se zkrátka někdy utne...
V době Velké francouzské revoluce se Joseph-Ignace Guillotine snažil prosadit reformy, které by v zemi zajistily mnohem humánnější popravy. Požadoval, aby byli odsouzení popravováni co možná nejrychleji a bezbolestně a aby se poprav neúčastnily malé děti.
Tento požadavek by mohl mnohé překvapit, ale v té době bylo zkrátka zcela normální vydat se na popraviště s celou rodinou a sledovat exekuce. Ten, kdo by si myslel, že tato podívaná byla pro přítomné dámy a mladistvé nesnesitelná, by se překvapivě velmi mýlil.
Ženy se prý na popravištích zabavovaly tím, že mezi sebou uzavíraly sázky o to, jak dlouho bude odsouzený bojovat o život, zatímco děti v jejich blízkosti v klidu svačily. Byla to taková dobová verze fotbalových zápasů nebo kin.
Národní břitva
Na popud Josepha-Ignace Guillotina požádalo pařížské národní shromáždění o pomoc doktora Antoina Louise a tamního kata Samsona a za několik dnů byla gilotina na světě.
Brutální tradice krysích dětí. Původně zdravá miminka jsou deformována, aby mohla žebrat
Původně se jí ale říkalo Mstitel lidu, Národní břitva nebo také louisette, podle Antoina Louise. Někomu se ale bohužel pro filantropa Josepha-Ignace Guillotina zalíbilo tomuto smrtícímu nástroji říkat gilotina.
Jméno jednoho z největších odpůrců veřejných poprav tak bylo neodmyslitelně spjato s jedním z nejznámějších dekapitačních nástrojů.
Gilotina byla poprvé použita v roce 1792. O hlavu tehdy přišel jeden z odsouzených lupičů. Publikum, které se na popravu přišlo podívat, ale neskrývalo své zklamání.
Čekali totiž čtvrcení, nebo alespoň věšení, a nejspíše také doufali, že se budou moc podívat na to, jak někdo celé minuty bojuje o holý život v neskutečných bolestech. To se jim ale nesplnilo. Místo masakru a hororu se jim dostalo velmi humánní a rychlé podívané.
Bohužel si ale diváci zanedlouho uvědomili, že takto alespoň mohou vidět mnohem více poprav v kratším časovém úseku a na popraviště se jich tak hrnulo ještě mnohem více než předtím. Zároveň tento nástroj značně usnadnil práci katům a veřejné popravy se tak staly ještě mnohem častějšími.
Samaritánská vize Josepha-Ignace Guillotina se tak nenaplnila.
Zdroj: Český rozhlas
KAM DÁL: Brutální tradice krysích dětí. Původně zdravá miminka jsou deformována, aby mohla žebrat.
Add new comment