Krásné účesy, bledé tváře a také jeden opravdu nechutný zvyk. V 17. století to ženy neměly jednoduché, nebyla k dispozici spousta věcí. Včetně spodního prádla. Pot a další tělní tekutiny se ale samozřejmě někde zachycovaly i v době Ludvíka XIV. Nutno říct, že dnes je to nepředstavitelné.
Ideální kráska 17. století by měla mít světlou, kulatou nebo oválnou tvář s dobře proporcionálním nosem. Vysoké čelo a malá dvojitá brada ji vhodně doplnily, chybět nesměly dolíčky na bradě a tvářích. Oči by měly být velké a tmavé, ústa naopak celkem malá, ale s plnými rty (spodní menší než horní). Zuby čisté, velikost souměrná. Pokud jde o vlasy, brunetky byly podle všeho oblíbenější. Každopádně vlasy se vyžadovaly dlouhé, husté, kudrnaté a samozřejmě udržované.
Dobrovolná otrava
Bledá pleť byla považována za přitažlivou a dámy z vyšší třídy si dávaly pozor, aby jejich pleť byla díky make-upu co nejsvětlejší. Na konci sedmnáctého století se ženám doporučovalo, aby pleť potíraly makovým olejem a poté použily bílý prášek vyrobený z kalcinované kosti. Existovaly také růžové a tělové pudry, které možná nevypadaly přirozeně, ale naznačovaly, že zcela mrtvolně bílý obličej možná nebyl vždy žádoucí.
Stála předlohou soše Svobody, dnes by po ní muži šíleli
Bílá barva mohla být vyrobena třeba z perlového prášku, který je zcela neškodný. Ovšem bílý pigment číslo jedna byl vyrobený z olova a rtuti, což je doslova vražedná kombinace. Existuje například recept, kdy se stejné díly olovnaté běloby a chloridu rtuťnatého (také bílý prášek) smíchají s citronovou šťávou a růžovou vodou, aby se vybělil obličej.
Košilku nesundávaly
Pokud ženy tohle všechno přežily, měly další problém. Často docela páchly. Muži si s nimi v tomto ohledu užili“ své. Ono se ale není čemu divit. Dámy totiž celé dny nosily košilku, která zároveň fungovala jako pyžamo. Takže když ze sebe večer sházely nejrůznější spodničky a štaty, do postele zalezly v již zmíněné košili.
Když si představíme, že se celé dby potila, není to zrovna vize sexy přitažlivé ženy. Tím spíš, když měla i značně omezené možnosti, jak ze sebe celodenní špínu „sundat“. Opláchnout se v umyvadle byl jeden z vrcholů tehdejší hygieny.
Bez parfému ani krok
Snad i to je důvod, proč byly velmi oblíbené parfémy. Většina z nich byla s pižmem, ambrou a cibetkou. Pro srovnání, dnes parfém obsahuje jednu nebo možná dvě z těchto ingrediencí (syntetické), které působí jako základní tóny. Samozřejmě se přidávají velmi střídmě, aby nebyl parfém spíš jako odpuzovadlo.
Povinná vojna za socialismu dělala z kluků chudáky. Dnešní mladí by to nezvládli
V 17. století jste ale měli parfémy, které obsahovaly pouze tyto tři velmi silné vůně ve stejném množství. Byly tam přísady z volského trusu, což modernímu nosu připadá dost nechutné. Kromě parfému byly k dispozici také pudry, oleje a pomády či éterické oleje. Jeden recept například obsahuje vosk a olej z pižma a skořice. Prášek se zašil do malých sáčků k navonění prádla nebo uchování v oblečení. No, byla to prostě zajímavá doba.
Zdroje: redakce, history.com, rmg.co.uk, madameisistoilette.blogspot.com
KAM DÁL: Prezident Husák se bál rakoviny, a tak jedl jednu potravinu stále dokola.
Add new comment