Zvěrstva holocaustu jsou neodpustitelná a miliony zmařených lidských životů je třeba neustále připomínat. Ženy uvězněné v koncentračním táboře měly jedno trauma navíc – musely se vyrovnat se svým měsíčním cyklem bez jakéhokoliv hygienického vybavení. Jak se jim to dařilo? A proč většina z nich během chvíle o menstruaci přišla?
V souvislosti s holocaustem se mluví o mnoha zvěrstvech a hrůzách, které museli lidé prožít. A ti, kteří je přežili, si je nesli ve svých vzpomínkách až do konce života. Jen málokdy se však vzpomíná na okamžiky, které prožívaly a musely řešit jen ženy.
Totální válka a totální rauš: Jaké „lahůdky“ do sebe Hitler cpal, aby byl nepřemožitelný?
Soukromá záležitost se stala veřejným problémem
Právě pro ženy je po značnou část jejich života samozřejmostí měsíční cyklus, jehož součástí je menstruace. O této tělesné záležitosti se většině žen nehovoří příjemně. Odnepaměti jde o dny, které mnozí považují za natolik osobní, že by měly zůstat utajeny. To je možné v běžném životě, nicméně v okamžiku, kdy se z žen stala pouhá neosobní čísla v koncentračním táboře a vězenkyně bez jakýchkoliv základních práv, stala se i tato součást jejich života věcí veřejnou. Pro mnohé z nich šlo o tak velkou potupu, že se s ní nedokázaly vyrovnat.
Staré hadry měly hodnotu zlata
V táborech, do nichž byli převážně židovští vězni sváženi, chybělo jakékoliv základní hygienické vybavení, tedy i takové, které by mohly ženy v těchto dnech využívat. Ze svědectví přeživších žen je zřejmé, že se v takovém případě stávaly nesmírně vzácným zbožím kousky starých hadrů, které si dívky i starší vězenkyně uchovávaly doslova jako poklad. Dokonce se s nimi obchodovalo, nejednou došlo i k tomu, že se staly předmětem krádeže. Tak silná byla vůle žen zachovat si i v děsivých podmínkách koncentračního tábora alespoň zbytky lidské důstojnosti. Jinou možnost prakticky neměly.
Záchrana, nebo psychický teror?
Zajímavým momentem – a v tomto případě by se dalo říci, že i jistou záchranou – byla ztráta menstruace, kterou většina žen po několika měsících v koncentračním táboře zaznamenala. Na jednu stranu to mohla být určitá úleva, na druhou šlo o strašlivý pocit neplodnosti, s nímž se mnohé ženy jen těžko vyrovnávaly. Děsily se toho, že definitivně přišly o možnost jednou porodit vlastní děti, pokud přežijí kruté roky v zajetí. Dalo by se tedy konstatovat, že relativně vítězně z tohoto dilematu nevyšla žádná žena. Ta, jejíž cyklus pokračoval, se potýkala s mnoha problémy, které si neumíme představit, a ty ostatní se děsily neplodnosti. Proč vlastně u mnoha vězenkyň po příjezdu do tábora docházelo ke ztrátě menstruace? Ještě nedávno vědci prakticky jednohlasně zastávali názor, že šlo o vliv podvýživy a stresu. Dnes se ale i na tuhle kapitolu smutné historie lidstva dívají z jiného úhlu.
Šéf osvětimského koncentráku Rudolf Höss bral malou dceru s sebou do práce. Mazlila se s krvelačnými psy a jezdila na koních
Všechno bylo zřejmě jinak
Podle výzkumu doktorky Peggy J. Kleinplatz, profesorky z Ottawské univerzity, začaly židovské ženy hned po uvěznění dostávat speciální polévku s přídavkem syntetických steroidů, které měly omezit jejich plodnost. Svůj výzkum zdůvodnila myšlenkou, že i v případě jiných podobných tragédií ke ztrátě menstruace u žen sice docházelo, ale nikdy ne tak rychle a hromadně. Pustila se proto do výzkumu, k němuž před ní ještě nikdo nepřistoupil, a výsledky, které později prezentovala, jsou více než zajímavé. Po rozhovorech s mnoha přeživšími ženami dospěla k jednoznačnému závěru, že nacisté cíleně přidávali ženám do polévky látky, které jejich cyklus zastavovaly. Některé byly dokonce přinuceny spolknout tabletku, po které jejich krvácení ustalo a už se znovu neobjevilo.
Výzkum zapadá do všech teorií
Studie doktorky Kleinplatz, ověřená výpověďmi bývalých vězenkyň, dokonale zapadá do schématu, v němž chtěli nacisté dosáhnout sterilizace židovských vězenkyň co nejrychleji, nejlevněji a hlavně plošně. Přídavek syntetických steroidů do polévky, kterou podle svědectví vyslechnutých žen nikdy nedostali muži a nedotkly se jí ani dozorkyně, by tedy musel být poměrně účinnou metodou, jakou mohli trýznitelé svých cílů dosáhnout. Na ženy měla tato metoda těžký dopad i v případě, že se z tábora shodou šťastných náhod dostaly, a získaly tak výjimečnou možnost začít nový život. Mnohé z nich, i když se jim postupně běžný cyklus vrátil, buď vůbec neotěhotněly, nebo v různých fázích těhotenství potratily.
Zdroj: timesofisrael, voi, psychologytoday
KAM DÁL: Brutální záchrana životů: Železné umělé plíce byly strašidelný přístroj.
Add new comment