Morové epidemie, které měly na svědomí miliony obětí na životech, byly na světě odnepaměti. Vždy někde zpovzdálí v koutku čekaly a udeřily ve vhodný okamžik. Boj se smrtelnou nemocí se lidé snažili zvládat různě. Jakým způsobem byla organizovaná pomoc potřebným? A proč moroví lékaři nosili ptačí masky?
V současnosti je mor léčitelný, pokud se s léčbou začne včas, protože na něj zabírají antibiotika. Ovšem ve středověku si o nich mohli nechat akorát tak zdát a jedinou možností, jak se morové nákaze bránit, byla péče o nemocné zajištěním jejich základních potřeb. Města pak hlavně izolovala lidi, kteří přicházeli z nakažených oblastí. Jen tak mimochodem, slovo karanténa pochází z italského slova quaranta, což znamená 40. Přesně tolik dní trvala v Benátkách izolace lidí.
Jak byla organizována činnost proti šíření moru?
Když vypukla morová epidemie, snažili se před ní obyvatelé měst a obcí chránit různými opatřeními, která měla zabránit šíření nákazy. Důležitými osobami byli dohlížitelé, jež pátrali po domech, v nichž se mor objevil. Současně bylo povinné hlásit jim každé onemocnění morem, s nímž se lidé setkali.
Jakmile dům s nákazou našli, dostali biřicové pokyn, aby ho označili červeným křížem a zapečetili, a to bez ohledu na to, jestli se tam vyskytují také zdraví lidé, nebo nikoliv.
Dům s morem dostali na starost hlídači. Jejich úkolem bylo sledovat, jestli do domu nikdo nepřichází nebo z něj neodchází. Kdokoli opatření porušil, byl potrestán. Zároveň bylo na bedrech hlídačů zajistit činnosti, jež by si uvěznění lidé běžně prováděli sami – nákup, přinesení vody, zavolání lékaře a podobně. Úkol hlídače brali na sebe hlavně lidé bez domova, žebráci nebo různí zlodějíčci.
Apokalyptické filmy s tematikou pandemie. Aneb jak přestat koukat na zprávy a sledovat bijáky
Dekameron aneb útěk ze zamořené Florencie
Občas se stávalo, že se lidem z hlídaného příbytku podařilo utéci pryč zadním vchodem a hlídači čekali před prázdným domem. Před morem se houfně utíkalo, kdo mohl, nakaženou oblast raději opustil. To ostatně uvádí již Giovanni Boccaccio ve své knize novel Dekameron, kterou napsal v letech 1348 až 1353. Vypráví příběhy lidí, kteří utekli z Florencie na venkov před morem, který právě tehdy řádil.
Ohledávači a ohledávačky
Ohledáním mrtvého těla se zabývali ohledávačky nebo ohledávači. Následně pak lékaři podali zprávu. Vykonávali pouze tuto práci a na žádnou jinou veřejnou činnost je nebylo možné zavolat. Společně s nimi pracovali ranhojiči z morového špitálu, kteří za každé ohledané tělo dostávali peníze.
O nemocné se staraly ošetřovatelky
Jednalo se o velmi odvážné ženy, protože přicházely přímo do kontaktu s nakaženým pacientem. Ne vždy je však vedly k této práci jen bohulibé záměry. Často se stávalo, že ošetřovatelky po smrti pacienta okradly, nebo mu na onen svět pomohly, aby se pak mohly zmocnit jeho majetku.
Babiš se nestydí přijímat pomoc z Evropy, Prymulova poslední večeře a potřebuje Zeman čas na restart?
Moroví lékaři s ptačím zobákem
V době morové nákazy se po městě nebo obci pohybovaly osoby v dlouhém plášti, s kloboukem, botami, rukavicemi z voskované kůže a v masce, jež měla typický prodloužený zobák. Byli to moroví lékaři. Zobák symbolizoval ptáky, protože ve středověku lidé věřili, že právě oni mor přenášeli.
Zároveň zobák sloužil pro přechovávání vonných olejíčků a bylin, které pomáhaly přebít odporný zápach, jenž morovou nákazu obvykle doprovázel. Při sobě měli tzv. Heraldovu hůlku, aby se nemocných nemuseli dotýkat rukou. Úkolem lékařů byl též odvoz mrtvých těl a jejich pohřbívání do hromadných hrobů. Pohřbu se nikdo z příbuzných mrtvého nesměl účastnit, pohřbívalo se většinou v noci.
KAM DÁL: Vědci tvrdí: Vláda dělá ohledně koronaviru nekompetentní rozhodnutí, měla by dát na odborníky.
Add new comment