Příběhů z druhé světové války je přesně tolik, kolika lidí se její běsnění dotklo. Nemuselo jít přímo o vojáky, které na bojištích zastihla smrt, ale i o ty, kteří přežili, a o všechny rodiny, jež sice směly zůstat doma, ale v dennodenních obavách o budoucnost a vlastní životy. Příběh letce Alana Mageeho se ale přece jen od většiny ostatních liší. Jeho letadlo bylo sestřeleno ve výšce přes šest kilometrů a on se dostal až na zem – bez padáku. A přesto přežil.
Alan Magee se narodil v Americe v roce 1919 a mohl žít běžný klidný život, kdyby nepřišla druhá světová válka a s ní i v prosinci roku 1941 útok na Pearl Harbor, který vtáhl USA do tohoto celosvětového konfliktu. Tehdy dvaadvacetiletý mladík se rozhodl, že nezůstane sedět doma, a přidal se k letectvu, kde byl zařazen jako střelec k bombardovací peruti. Jeho vzdušnou základnou se stal letoun B-17, jemuž se přezdívalo létající pevnost. Tady ale jeho příběh teprve začínal.
Transport do Pobaltí znamenal smrt. Na tisíce lidí čekaly na pláži vykopané hroby
Tragický leden 1943
Jen těžko uvěřitelné osudové okamžiky Alana Mageeho se odehrály v mrazivém lednu roku 1943. Pouhé tři dny po začátku nového roku byla jeho bombardovací peruť vyslána, aby zničila sklady německých torpéd, které si agresoři připravovali k dalšímu útoku ve francouzském St. Nazaire.
K cíli sice jeho letadlo doletělo, ale svoji misi posádka splnit nemohla, protože letadlo bylo cestou zasaženo nepřátelskými střelami. Letoun se téměř okamžitě vzňal a členové posádky vyskákali s padáky do prázdna. Také Alanu Mageemu se podařilo první okamžiky přežít a dostal se ze své střelecké pozice do trupu letadla, kde cítil naději na možnou záchranu. Další dávky střel německých stíhačů ale dílo zkázy dokonaly a trup Alanova letadla se roztrhl na dva kusy. Bylo jisté, že už nikam nedoletí.
Proti všem přírodním zákonům
Alan Magee byl dalším výbuchem vymrštěn bez možné záchrany poškozeným padákem z letadla a ztratil vědomí. To vše ve výšce téměř sedmi kilometrů, a navíc bez padáku. Podle všech přírodních pravidel měl letec zemřít – když ne v průběhu pádu vinou nedostatku kyslíku v takové výšce, tak po dopadu na zem jistě. Ještě ve vzduchu se Mageemu vrátilo vědomí, takže dobře věděl, co se děje. Stihl se pomodlit a čekal na jistou a krutou smrt, která se blížila s každým metrem jeho pádu. Osud měl ale s tímto mužem jiné plány.
Neuvěřitelné štěstí v neštěstí
Letec nedopadl na zem, ale na skleněnou střechu nádraží v St. Nazaire. I když sklo samozřejmě prorazil, přece jen zbrzdilo jeho pád a on nakonec zůstal zavěšený na kovových podpěrách budovy. Bezvládného letce, jenž byl jen s pomocí zázraku stále naživu, i když s mnoha viditelnými i vnitřními zraněními, se okamžitě chopili Němci. Měl zlomenou nohu, ruku bezmála odříznutou od trupu, poranění oka, nosu, poškozené plíce i ledviny, celý byl pořezaný od skla, jímž propadl, na těle měl zranění od střel, které zasáhly jeho letadlo, ale stále dýchal.
Premiér hrdina: Alois Eliáš otrávil kolaborantské novináře, nacisté se s ním nemazali
I tentokrát měl Alan vlastně štěstí, protože jej nacisté odvezli k lékaři, pro kterého bylo jeho poslání přednější než boj. Doufali, že se od něj později dozví užitečné informace – každý takový zajatec se jim mohl hodit. Lékař nepřátelského vojáka tedy ošetřil, jak nejlépe uměl, a zachránil mu život.
Konec války a dlouhý život
Až do konce války byl Alan Magee držen v německém zajetí, ale jeho příběh zůstává do dnešních dnů natolik neuvěřitelný, že se nesmazatelně zapsal do dějin druhé světové války a vlastně i do historie šťastných kuriozních seskoků a pádů bez padáku. Po skončení války obdržel nezničitelný letec medaili za zásluhy a Purpurové srdce, ocenění určené statečným bojovníkům. Zemřel až v roce 2003 ve svých čtyřiaosmdesáti letech. Do té doby mohl všem vyprávět jen těžko uvěřitelný příběh, který podle všech zákonů přírody neměl přežít…
Zdroj: americanmuseum, en.wikipedia, wearethemighty
KAM DÁL: Masaryk měl být umlčen. Komunisté si pro něj a další demokraty připravili „voňavky“.
Add new comment