Dennodenní hrozba smrti, bití, palác, skvostná zahrada, ale také vysoké zdi a všudypřítomní hlídači. Taková je naše představa o harému, kde si sultán shromažďuje proti jejich vůli svoje manželky a konkubíny. Jenomže skutečnost byla většinou přece jen o trochu jiná, než nám ukazují upravené příběhy.
Proč byly (a v některých případech dokonce dodnes jsou) ženy izolovány od okolí právě v harémech? Ne vždy jde jen o vězení ve zlaté kleci, jde totiž o velmi starou tradici, sahající až do dávné Asýrie. Také ne vždy v historii platilo, že muselo jít o společnost mnoha manželek, jak si takový harém dnes malujeme. A už vůbec se nemuselo jednat o místo, kde by ženy a dívky jen plakaly nad svojí ztracenou svobodou.
Nejprve žil v kleci, pak mu matka kupovala konkubíny. Šílený Ibrahim I. měl zvláštní touhy, které si plnil v harému
Harém byl mužovou pýchou
Na historický harém se jen těžko můžeme dívat očima současného Středoevropana. Naše představa o uspořádání společnosti je docela jiná, než jaké složení a tradice mívaly a dodnes mají ryze patriarchální společnosti. Jistěže není možné omlouvat nesvobodu, nebo dokonce násilí na jakékoliv skupině lidí, ale některé momenty jsou s trochou hlubšího vhledu do celkové situace přece jen pochopitelnější. Podle serveru historycollection.com šlo například o status muže, který dokázal svoji ženu (nebo ženy) uživit sám a natolik dobře, že nemusely opouštět dům jen proto, aby docházely za prací.
Nový život otrokyně
Podívejme se ale nyní do skutečného osmanského sultánova harému. Ani ten, i když byl ze všech nejvzácnější, nesloužil jen k ukrývání manželek či příbuzných žen panovníka. Ty samozřejmě žily jako důležité ženy, měly dokonce často celkem velkou moc a vliv na sultána, jak o tom hovoří také publikace Unveiling the Harem. Žily tady také otrokyně, které dokonce tvořily většinu osazenstva takovéto „domácnosti“. Příchod do harému pro ně znamenal tlustou a jen těžko překročitelnou čáru za dosavadním životem. Symbolem tohoto přerodu byla volba nového jména, s nímž poté dívky žily po zbytek svých dní.
Vzdělání a chování na úrovni
A protože byl harém skutečně prestižní společností, musely být na vysoké úrovni také otrokyně, které zde sloužily. A tak se v prvních letech po přijetí do harému musely vzdělávat a učit se všemu, co mohly v budoucnu u sultánova dvora potřebovat. Pravdou tak je, že si většina z nich oproti nuznému a tvrdému životu ve svých domovech výrazně polepšila. Navíc o klasickém vzdělávání a možnosti rozvíjet dokonce například umělecké nadání se prostým ženám nemohlo ani zdát. Harém, i když obehnaný vysokou zdí, tak pro mnohé z nich mohl být doslova malým rájem.
Zůstaly jen ty poslušné
Dívky si musely svoje výjimečné postavení dobře uvědomovat a snažit se, aby mohly v harému zůstat. Nejednou se stalo, že se za zdi panovníkova paláce dostala odbojná a neposlušná mladá žena, která se odmítala vzdělávat a učit se dvorské etiketě. Jaký pak byl její další osud? I když Osmané pro tvrdé tresty nechodili nikdy daleko, v takových případech sahali spíše k vyhoštění dívky z harému a jejímu provdání za prostého občana. O to, zda bude její další život po boku vybraného muže šťastný, nebo krutý, se už samozřejmě nikdo nezajímal.
Lidé jako zboží na pražském trhu s otroky: závratná cena mladých dívek a kupující z daleké ciziny
Sultána často ani neznaly
Otrokyně se jen velmi málokdy také setkaly se samotným sultánem, což dokládá i dílo The Ottoman Empire, i když ani to nebylo vyloučeno. Pokud šlo o ženu krásnou, inteligentní a také s tím nejvybranějším chováním, mohla být panovníkovi představena. Když se mu zalíbila a strávila s ním poté také noc, přestala být otrokyní a stěhovala se do té části harému, kde žily ženy vyššího postavení, tedy sultánovy manželky, milenky a příbuzné.
Spolu s nimi se pak starala o děti, které až do dvanácti let vyrůstaly se svými matkami, ale ty nejlepší dívky se mohly podílet také na chodu paláce, vedly účty a byly jim svěřovány různé denní agendy, jako dostatečné zásobení paláce, jeho úpravy a tak podobně. Ženy si zkrátka i v harému mohly vybudovat poměrně silnou pozici, a dokonce v některých případech rozhodovaly.
Rozhodovala sultánova matka
I když býval život v harému jiný, než si většina z nás představuje, určitě nešlo o zcela bezpečné prostředí. Nad vším totiž měla obrovskou moc sultánova matka, která harém řídila a mohla také rozhodovat o životě či smrti dívek, které se jí znelíbily.
Hlavní a nejdůležitější pro ni přitom bylo dobro sultána, a tak nejhorším prohřeškem v harému se mohlo stát i jen podezření z osnování jakéhokoliv spiknutí proti jejímu synovi. V takové chvíli padaly hlavy jako podzimní jablka. Navíc takové rozsudky mohl logicky vydávat i sám sultán, a tak bylo víc než dobré udržovat jej v dobré náladě. Přes všechny výhody života v relativním luxusu šlo přece jen stále o život.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Z Vatikánu udělal nevěstinec: Před zvrhlým papežem Janem XII. se neschovala ani vlastní matka.
Add new comment