Červenec 1951, Babice. Malá obec na Třebíčsku se stala symbolem odporu proti komunistické moci a jasnou ukázkou, co dokáží komunisté ve spolupráci s StB, když se jim někdo jen náznakem postaví. Vraždu tří funkcionářů místního národního výboru odneslo celé okolí, jedenáct lidí bylo režimem popraveno.
Co a proč se tehdy vlastně v Babicích stalo? Jak upozorňuje Michal Stehlík, autor knihy Babické vraždy 1951, není možné tento případ vytrhávat z kontextu doby a dalších okolností, které s ním souvisely, respektive mu předcházely. „Žádná historická událost se nestane sama od sebe bez návaznosti na okolní a předchozí dění. Důležitý je již rok 1944, kdy nedaleko Babic seskočili členové západního výsadku Spelter,“ říká s tím, že babičtí obyvatelé, silně věřící lidé, se na vlastní kůži naučili bojovat proti nepříteli tak skrytě, aby zůstali co nejvíce v bezpečí. S výsadkem se do oblasti dostaly také zbraně, které v mnoha případech zůstaly v místních rodinách.
Soudy s čarodějnicemi ve Vardø vystavovaly ženy mučení, topení a nakonec vždy končily upálením
Odbojný kraj bylo třeba sledovat
Válka skončila, a aby nebylo všem problémům konec, dostali se v roce 1948 k moci komunisté. Je zřejmé, že vzhledem k religióznosti kraje se Babickým takový vývoj jen pramálo zamlouval a ani noví „páni“ republiky nebyli z tamní atmosféry nijak nadšeni. A co teprve ve chvíli, kdy se začaly dít takové věci jako represe proti církevním činitelům a vznik jednotných zemědělských družstev. Postupně tak vzniká kolem Babic odpor, a dokonce i celá organizovaná odbojová skupina Smetana a spol. Problém je, že se tehdejší StB podařilo dostat se do skupiny, infiltrovat ji a získávat tak všechny informace z první ruky. To všechno byl ale jen začátek, který později vyústil doslova v teror.
Na začátku všeho byl Ladislav Malý
Začátek celého děsivého, přibližně půl roku trvajícího případu můžeme dohledat na konci února roku 1951. Tehdy se do kraje po delší době vrátil Ladislav Malý a požádal pátera Jana Bulu o střechu nad hlavou. Znali se ze studií, a tak nebyl problém, aby se dostal na faru. O své minulosti tvrdil každou chvíli něco jiného. Jednou byl prý příslušníkem SNB, tedy policistou, podruhé odbojářem s výcvikem v Rakousku, který se měl podílet na ilegálním odchodu arcibiskupa Josefa kardinála Berana do zahraničí. Bula, po několika varováních z okolí, žádosti Ladislava Malého o další pomoc nakonec odmítl, ale jak se později ukázalo, život mu to nezachránilo. Hovořilo se dokonce o tom, že byl Malý agentem StB a měl za úkol vyvolat situaci, která by mohla vést k ukázce moci komunistů.
Zapojila se celá významná rodina
Do protikomunistické činnosti v kraji se na popud Ladislava Malého postupně zapojovali někteří místní lidé, mezi nimiž nechyběli členové rodiny Antonína Plichty, sedláka a velké regionální autority, dále mladí muži Drahoš, Němec a Mityska, hajní Kopuletý a Škrdla a další. Brzy měli poznat, že si soudruzi dokáží zjednat pořádek podle svého. Drobné záškodnické akce, které v prvním období tato skupina prováděla, se ale 2. července staly minulostí, když došlo k masakru v místní škole. Tehdy se tam sešli funkcionáři místního národního výboru, aby jednali o světlých zítřcích. Těch se už ale nedožili.
Bylo to nezbytné?
Bylo kolem půl jedenácté v noci, když na schůzi vrazili ozbrojenci. Tři ze čtyř přítomných představitelů byli na místě mrtví, čtvrtý měl to štěstí, že postřelení přežil. Střelbu nepřežili předseda MNV i místní KSČ Tomáš Kuchtík, místopředseda Josef Roupec a pokladník Bohumír Netolička. František Bláha se později vrátil domů. Rozběhl se horečný boj o čas. Útočníci museli být dopadeni pokud možno okamžitě a s nimi i všichni, kteří jim mohli jen zdánlivě pomáhat. Nejenže šlo o lidské životy, což pochopitelně dává nutnost najít a potrestat viníka, ale tentokrát šlo hlavně o útok na představitele komunistické strany. O to urputnější bylo vyšetřování a o to vyšší byly i nesmyslné tresty.
Třídní nepřátelé k lopatě a bagru: Komunisté nahnali inteligenci postavit most
Vyšetřování šlo rychle
Kdo se skrýval za vražednými pistolemi, které měly nakonec na svědomí mnohem víc životů než tři zastřelené funkcionáře? Podle StB to byli Malý a Mityska. Na akci se podle protokolů podíleli také Plichtovi synové. Okamžitě nastalo vyšetřování, zatýkání a výslechy, což již na druhý den vedlo k odhalení Malého a jeho skupiny v polích nedaleko Babic. Přestřelku nepřežil Malý a Antonín Plichta, jeho bratr Stanislav se po zásahu v blízkosti páteře stal nepohyblivým. Kulce se nevyhnul ani Mityska, ale šlo jen o lehčí zranění.
Ukázka síly a moci
Likvidací samotných útočníků ale celý proces vlastně jen začal. Bylo třeba zjistit, vyšetřit, označit a exemplárně potrestat pokud možno všechny, kteří se na odporu jakkoliv, byť i sebeméně, podíleli. Bylo nutné ukázat, že StB a Strana zatočí s každým, kdo by si dovolil postavit se na odpor.
Jedenáct oběšených, většinou nevinných
V kraji hluboce věřících lidí se tak do hledáčku vyšetřovatelů dostali většinou neprávem kněží. Farář Jan Pařil, Jan Podveský, děkan Josef Opletal, kaplan Josef Valerián. V celách skončili také faráři Bula a Drbola – ten už dokonce před samotnou střelbou. Přesto byl v následném soudním procesu odsouzen za spolupráci při útoku k trestu smrti. S ním na šibenici skončili také páter Jan Bula, Antonín Mityska, hajní František Kopuletý a Antonín Škrdla, Jaroslav Melkus, Drahoslav Němec, statkář Antonín Plichta, páter František Pařil, po střelbě při zatýkání ochrnutý Stanislav Plichta a organizátor odbojové skupiny Gustav Smetana. Jedenáct jmen, jedenáct lidí, kteří zaplatili životem často jen za to, že Malý zazvonil u jejich dveří. Byla to spravedlnost? Jistě ne.
Zdroj: StB + justice: nástroje třídního boje v akci Babice (Rázek A.), Česká televize (Moc má jméno šibenice), Babické vraždy 1951 (Stehlík M.)
KAM DÁL: Chci 11 špagátů, hřímal Gottwald. Slánského proces před 70 lety dokumentoval absurditu komunistického režimu.
Add new comment