Pražská hromadná doprava za poslední rok musela učinit radikální opatření. Častá dezinfekce povrchů, roušky a respirátory na ústech pasažérů jsou nezbytnou součástí současné pandemie koronaviru. Lidé proto často volí jinou cestu než metrem a zcela logicky se v těchto místech někteří obávají nákazy. Jak je na tom bezpečnost v prostorách metra? Otázku pomůže osvětlit výzkum Akademie věd.
Tým vědců z Fyzikálního ústavu AV ČR se pokusí zjistit, jak se žije koronaviru v pražském metru. Pět set vzorků získaných z povrchů úchytů, tyčí, sedadel, tlačítek na jízdenkových automatech či madel eskalátorů ve vlakových soupravách metra i ve vestibulech, autobusech či tramvajích a také ze vzduchu přítomného v těchto prostorách by mohl přinést zásadní odpovědi.
Sezona alergií
„Je naprosto jasné, že největší přenos nákazy je z člověka na člověka, ale přenos z povrchů nesmíme úplně ignorovat, zvláště v tomto období, kdy začínají alergie. Lidem teče z nosu, svědí je oči, takže si je promnou, utřou nos a pak se chytí madla – a za chvíli zase s prsty do očí. Na oči se často zapomíná, přitom jsou pro virus přímou bránou do těla,“ říká Alexandr Dejneka, vedoucí oddělení optických a biofyzikálních systémů ve Fyzikálním ústavu AV ČR.
Alexandr Dejneka také varuje před optimismem z krásného jarního počasí, které může koronavirus v šíření pozdržet. Lidé totiž oproti zimě nenosí rukavice, a tak se může virus z povrchů dostat mnohem snadněji do těla.
Skvělý vynález
Pokud si kladete otázku, jak mohou při virové nákaze pomoci fyzici, odpověď je snadná. Díky biočipu s vibrující krystalovou destičkou. Vyvinul ji tým Hany Lísalové původně pro úplně jiný účel – biočipy měly odhalovat například nebezpečné bakterie v potravinách. S příchodem pandemie covidu-19 ale vědci pochopili, že metoda se dá snadno přenastavit i na detekci viru SARS-CoV-2.
Tato technologie má nakročeno k tomu stát se běžnou součástí v boji proti virové nákaze. Vzniká totiž prototyp přístroje, který by mohl stát u vchodu do firem, kde budou zaměstnanci na místě testování skrze své sliny.
Jak na to?
Onen vibrující krystal, na kterém je tato česká technologie postavená, zároveň umí zachytit virus i ve vzduchu a právě na povrchu věcí. V metru se tak vyzkouší poměrně snadný postup. Výtěrovou tyčinkou rovnou do zkumavky s transportním roztokem. Hlavní místa výzkumu budou v okolí velkých nemocnic, kde je větší pravděpodobnost výskytu koronaviru.
A jak se budou odebírat vzorky ze vzduchu? „Používáme speciální filtrační destičky, přes které je nasáván vzduch a jsou v nich zachytávány částice koronaviru,“ vysvětluje Alexandr Dejneka. Zařízení bude vzduch nasávat po dobu dvaceti až šedesáti minut. Pak se filtrační destička pinzetou vyjme a vloží do zkumavky s kapalinou.
Bílá smrt z finské války. Legendární odstřelovač Simo Häyhä trpěl znetvořen do konce života
Materiál biočipu je na odchyt koronaviru přímo koncipován. Pokrývá ho tenká vrstva speciálního polymeru, který unikátním způsobem zachytává hledané látky ze vzorku a zároveň ignoruje vše ostatní, co v něm plave. A že toho na madlech v MHD bude!
Podobný projekt už dvakrát proběhl v Londýně. Tamní provozovatel městské hromadné dopravy Transport for London a Královská univerzita loni na podzim a pak znovu letos v lednu v londýnském metru a autobusech žádné výrazné stopy po viru SARS-CoV-2 nezjistily. V českém prostředí dosud taková studie neexistuje.
-Text vznikl ve spolupráci s Jana Bečvářová, Divize vnějších vztahů SSČ Akademie věd České republiky-
KAM DÁL: Kundera slaví narozeniny. Nejkontroverznější momenty milovaného a nenáviděného spisovatele
Add new comment