Milujete svoje dítě, trávíte s ním čas, sledujete každý pokrok a chlubíte se všem okolo. Má to tak většina rodičů. Pak ale dítě ustrne, nikam se neposouvá a ztratí vůli. A vy znejistíte a přemýšlíte, kde se stala chyba. Proč? Přechválili jste ho.
Je naprosto přirozené a v pořádku, že svoje děti podporujete a vedete k dílčím cílům. Máte radost, když nakreslí první sluníčko, naučí se zapínat knoflíky nebo se trefí lžičkou rovnou do pusy. A za všechno se jim od vás dostane pochvaly, pusy na tvář a pohlazení po hlavě. Opravdu je ale nutné opakovat tento rituál při každém krůčku dopředu? Ne. Pokud je totiž pochval moc, dítě ztratí přirozenou vůli zlepšovat se. A časem se dokonce začne vyhýbat složitějším úkolům a překážkám, protože je to pro něj nekomfortní situace, která vyvolá strach z neúspěchu. Vytvoří si bublinu, kde je mu příjemně. Nevadí mu, že nedělá pokroky. Vy jste přece spokojení a pyšní – a to dětem ke štěstí bohatě stačí.
Děti dnes už jen zřídka slyší ne. To ale může mít mnoho negativních dopadů
Nemůžete se na děti zlobit. Je normální, že si najdou systém, který funguje. Na řadě jste vy, rodiče. Ošidit děti o pochvalu by bylo hloupé, musíte tedy změnit způsob, jakým je slovně oceníte. Lidé totiž většinou volí taková slova, která odkazují na konečný výsledek, jsou moc všeobecná a neposilují „spiklenecké“ pouto v rámci rodiny.
Věta „To se ti povedlo“ patří k univerzálním pochvalám a na první pohled na ní není nic špatného. Při bližším prozkoumání ale zjistíte, že je neutrální, neurčitá, nesměřuje přímo k dítěti, nemá konkrétní podobu. Je to jen formulka, kterou přejdete drobné úspěchy svého potomka.
Patero pro správnou pochvalu
Pochvalu nespojujte s výsledkem, ale s úsilím, které dítě muselo vynaložit. Poté, co dítě své dílko dokončí, je i jemu jasné, že něco dokázalo a je zase o kousek lepší. Během procesu ho ale svírají úzkosti a pochybuje o sobě. A právě v ten moment potřebuje vaši podporu.
Stručného hodnocení si děti užijí dost ve škole. Komunikujte s dětmi a zpětnou vazbu neomezujte jen na jednoslovné fráze typu „super“ nebo „paráda“. Popisujte a vyprávějte si.
S feedbackem souvisí i bod, kdy byste měli začít mluvit o sobě. Ukažte dítěti, že v některých dovednostech je lepší, v jiných jste neporazitelní vy. Uměli jste ve čtyřech letech počítat a poznali vlajky všech států Evropy, ale jízdu na kole jste si osvojili až v osmi letech? Vaše dítě by mělo vědět, že nikdo není expert na všechno. Bude pak snáz překonávat i ty překážky, které se mu zdají nad jeho síly. A zároveň se nebude hroutit z neúspěchu.
Pochvala za každou drobnost dětem nesvědčí. Zvyknou si na ni a časem je rozhodí každá maličkost. Prudce jim klesne sebevědomí. Existuje na to jednoduchý trik. Nechvalte, děkujte. „Díky za krásný den, za procházku a to, že jsi mi pomohl s vybalováním kufrů.“
Nespojujte svůj názor s výsledkem. Dítě se pak bude bát, že když přinese jedničku, budete v pohodě, když trojku, nařídíte domácí vězení. Vyrovnané emoce u dítěte i rodiče jsou důležitější než věčné hodnocení, pochvaly a zklamání.
Zdroj: redakce, childmind.org, heroine.cz
KAM DÁL: Výhody, kvůli kterým se vyplatí dát dítě do soukromé mateřské školy.
Add new comment