Žádný člověk, žádný problém. Tak pracoval zakomplexovaný komunista Köhler

Fanatik přesvědčený o komunistické ideologii. Po uchopení absolutní moci komunisty v únoru 1948 příznačně prohlásil, že „strana má pravdu, i když lže“. To byl Bruno Köhler, komunista česko-německého původu, který jej po odsunu sudetských Němců do jisté míry limitoval. Jeho spolustraníci na něho nahlíželi s určitým despektem, protože se ještě nesžil úplně s českým prostředím. 

Gottwaldův kamarád

Přičinlivý komunista však těžil ze skutečnosti, že měl blízké vazby na Klementa Gottwalda. Při vnitrostranickém puči na V. sjezdu v roce 1929, kdy zvítězil právě tento bolševický buřič nad Václavem Bolenem a Bohumilem Jílkem, nepříliš schopnými stranickými byrokraty malého politického formátu, spojil Köhler své osudy právě s Gottwaldem. 

Sériový vrah Ted Bundy zavraždil desítky mladých žen. Některým sťal hlavu, jiné po smrti znásilnil

Mimochodem osobní vazby byly prohloubeny tím, že Köhlerova žena Ludmila byla Gottwaldovou sekretářkou, a to i v době druhé světové války. Köhler si vylepšil svůj profil tím, že absolvoval mezi soudruhy prestižní mezinárodní leninskou školu, kterou navštěvoval také Jan Šverma a mnozí jiní. Takové studium bylo zavazující směrem k hostitelské straně, protože sovětští političtí činitelé si pak mohli od absolventů školy vymáhat různé ústupky. 

V zahraničním odboji v Moskvě

Köhler měl to privilegium, že mohl odjet před osudnými událostmi v září 1938, kdy byl přijat mnichovský diktát, do Moskvy. To ostatně nebylo vůbec samozřejmé, protože sovětští představitelé rozhodovali o tom, kdo přijede a kdo zůstane doma v odboji. Českoslovenští komunisté pak dleli v hotelu Lux, kde spřádali další odbojové plány a směrnice, které pravidelně vysílali ilegálním komunistickým skupinám doma v podmínkách protinacistického boje. Köhlerovo přátelství s Gottwaldem se ještě více upevnilo, společně zasedli v zahraničním vedení KSČ. 

Gottwald čistil vlastní stranu od likvidátorů, ale sám čelil útoku ještě větších radikálů

Po osvobození republiky Köhler šplhal ve stranické hierarchii stále výš. Byl pracovníkem aparátu ÚV KSČ, později se stal členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ a členem ÚV KSČ, což potvrdily i další stranické sjezdy. V polovině padesátých let se pak ocitl na vrcholu pomyslné moci, když mu byl udělen Řád Klementa Gottwalda. Köhler plnil spolehlivě úlohu „čističe“, podílel se na masových čistkách v úřadech, veřejných organizacích a politických procesech, v nichž neváhal obětovat, stejně jako Gottwald, i své kamarády. Účel v tomto případě světil prostředky a Köhler se jako jiní soudruzi řídil Stalinovým heslem „žádný člověk, žádný problém“.

Revize politických procesů mu zlomily vaz

Jenže jeho pozice začala v druhé polovině padesátých let povážlivě slábnout od začátku procesu revize politických procesů z padesátých let, v nichž hrál vlivný komunista důležitou roli. V roce 1963 vznikla Kolderova komise jako rehabilitační orgán. Konstatovala, že procesy s vrcholnými komunisty byly vykonstruované a protizákonné. Tím zároveň sdělila, že ti, kteří tahali v zákulisí za nitky při fabrikaci politických procesů, nesou svůj díl viny. 

Verdikt rehabilitační komise a společenské uvolnění v šedesátých letech pak měly bezprostředně vliv na další Köhlerův politický osud, nad nímž se začalo smrákat. V roce 1963 byl uvolněn z funkce tajemníka ÚV KSČ, o tři roky později už nebyl členem ani ÚV KSČ. Jako konzervativcovi, který ztrácel svůj vliv, se mu poté už nedostávalo zdaleka takového sluchu jako v první polovině padesátých let. Svůj mocenský pád nesl těžce. Köhler zemřel v roce 1989 ve věku 88 let, konce pádu komunistického režimu, který pomáhal budovat, se tedy nedožil. 

Zdroj: Biografický slovník vedoucích komunistických funkcionářů, Československo v letech 1948–1953

KAM DÁL: Drzý, netrpělivý revolucionář se ostře obul do tatíčka Masaryka. Nakonec ho odepsala i rodná strana.