Po mnoho staletí zdokonalované umění japonských „kamenných“ zahrad - míst, určených ke zklidnění mysli, uvolnění a meditacím, v poslední době nachází stále větší uplatnění po celém světě. Malou zenovou zahradu si může každý vytvořit i doma - nejen v reálu, tj. třeba v části zahrady, obklopující dům, ale stylizovaně i na psacím stole nebo v obývacím pokoji. Její sofistikovaný princip v sobě skrývá nevídanou sílu, jež odbourává stres, neklid a vrací energii.
Uvádí se, že počátky umění zenových zahrad sahají do období japonských dějin šógunátu Ašikaga (1336 - 1573) neboli období Muromači, provázeného jak častými vojenskými střety a vnitropolitickými půtkami různých klanů, ovládajících jednotlivé části Japonska, tak i rozvojem mnoha druhů umění, včetně zahradního (týmiž klany podporovaných). Velký vliv na tato umění měl buddhismus a šíření jeho určitých variant mezi samuraji a vládnoucí elitou.
K výchově samurajů patřil, jak známo, souhrn mnoha nejrůznějších dovedností, jak umění boje, tak i zbožnost, uctívání duchů přírodních sil, řek a hor, znalost děl japonských klasiků, skládání básní či umění meditace, absolutního soustředění, snahy o dosažení klidu a vnitřní rovnováhy, sebereflexe, ovšem včetně přípravy na smrt. Jako kultivované prostředí k procvičování mnoha z těchto dovedností sloužily zenové zahrady.
Vysoká škola jako nutnost, nebo zbytečnost dnešní doby? A proč už nestačí vysoká škola života?
Zahrada z kamenů
Tradice tvorby japonských zahrad představuje umění, které se učí mnoho let; inspiraci však lze najít v literatuře, na internetu, kde jsou tisíce fotografií z různých zdrojů, i ve skutečnosti - při návštěvě některé z těchto zahrad v Evropě i přímo v České republice. Jejich součástí jsou - kromě různých druhů vegetace - písečná pole a štěrkové plochy ve stylizované formě představující vodní toky a jezera, v nichž jsou zasazené kamenné solitéry či ostrůvky s pěstěnými rostlinami. Samozřejmou součástí mnoha z nich jsou ale i skutečná vodní jezírka, vodopády a říčky. Jednou z nejkrásnějších zahrad tohoto typu v Evropě je japonská zahrada Lady Daisy v Haagu, která byla založena již v roce 1910 a otevírá se každoročně pouze na osm týdnů.
Pokud v našem okolí není žádná zahrada, kterou by bylo možné obdobným způsobem upravit a kultivovat (což může trvat řadu let), jsou k dispozici miniaturní zenové zahrady do interiéru. Jejich součásti jsou stejné jako u zahrad skutečných - základem je plocha z jemného písku, případně kombinovaného se štěrkem, doplněná různými dalšími předměty, jejichž výběr záleží na individualitě každého autora, který se do tohoto díla pouští.
Grapefruity a jablka jsou dnes sladší než dříve. Hořkost je přitom žádoucí, reguluje chuť na jídlo
Klasickou úpravu představují kameny (často zajímavě barevné), postavené nastojato, jež představují skalní útvary; obklopeny mohou být pískem nebo vegetací, travními druhy či keři a stromky. Stylizované říčky, naznačené uhrabaným pískem, překlenují dřevěné či kamenné mostky, nemusejí chybět ani umělé stavby ve formě altánků a dřevěných domků. Smyslem je docílit krásného a harmonického celku, který ozdobí náš interiér a kdykoli je připraven k nové úpravě a změně. Právě síla jeho uspořádání, vyjadřující autorovu osobnost, je prostředkem k uklidnění mysli.
Kde u nás navštívit japonské zahrady?
V Praze a jejím okolí je japonských zahrad více - ty nejzajímavější a volně přístupné jsou v Pražské botanické zahradě v Tróji (zde se také každoročně koná výstava bonsají), další v sídle Česko-japonské společnosti v Olešku a japonská zahrada je rovněž založena v Říčanech. Malé stolní zenové zahrádky ovšem představují rychlé a nenáročné řešení pro každého, koho tato varianta trávení volného času zaujme.
KAM DÁL: Obyvatelé New Yorku si stěžují na agresivní veverky. Lidé se bojí o děti.
Add new comment