Socialistické betonové město: Lidé se v začátcích museli brodit bahnem

Když se v roce 1976 na Jižní Město přistěhovali první nájemníci, nečekalo na ně nic pěkného. Bydlení v betonovém bludišti spíše připomínalo život na stavbě. Základní prvky občanské vybavenosti stále čekaly na dokončení, ale i přesto přišlo politické rozhodnutí, že se lidé mohou nastěhovat. Hlad po bytech byl tak velký, že byli noví obyvatelé schopni chodit do práce v holínkách. 

Město ve městě

Už po druhé světové válce byl obrovský nedostatek bytů. Komunistická strana jak z ideologických, tak logických důvodů musela situaci řešit. Kolem roku 1966 tak vznikla myšlenka vybudovat velké satelitní sídliště. Jeho základní charakteristikou měla být absolutní nezávislost na Praze. Mělo se tedy začít budovat město ve městě. 

První architektonické plány rozdělily parcely na čtyři základní okresní města. Jejich celková kapacita měla činit místo pro 80 tisíc nových obyvatel. Na okraji Prahy od Hájů až na Chodov měla tedy vzniknout městská čtvrť veliká jako město Olomouc... Velké plány měly ale své trhliny. 

Multifukční paláce

Výstavba největšího sídliště v České republice na poli za Prahou započala 1. září roku 1971. První stavební práce vznikaly v místě dnešního sídliště Háje. Původní vesnice musela ustoupit novým panelovým domům, a tak byla skoro celá srovnána se zemí. Úplně první ulicí celého sídliště byla Plickova ulice. Na domy nebyl kladen velký estetický důraz, ale původní záměry byly zcela jiné. 

Dodnes nedostavěná část, která měla být hlavním centrem celé nové městské čtvrti, počítala s velkou řadou atraktivních a odvážných staveb s různým využitím. Velké hlavní náměstí mělo být doplněno o několik budov s kinem, divadlem a prostorem pro aktivitu volného času. Vzhled budov byl navržen ve futuristickém duchu, ale nikdy se nazačalo stavět. Politiky tlačil čas a docházely peníze.

Od bahna až do divadla

Vzhled stavby se omezil na ten nejjednodušší princip šedivého betonu. Stejně tak logistika projektu se odklonila od původního plánu. Ten počítal s tím postavit v centru čtvrtě nejvyšší budovy, které se postupně až na okraj zmenšují k rodinným domkům. 

Mnoho kompromisů vzniklo na základě tlaku stavět 5 tisíc bytů ročně. S tím souvisely i problémy občanské vybavenosti. Stavěly se byty, ale školky, školy, jesle a obchody nikoli. Obrovský problém s občanskou vybaveností podtrhla absence nedostavěných komunikací. Z té doby se vypráví historky o tom, jak si lidé na cestu do divadla brali náhradní oblečení, protože byli špinaví od bahna. Údajně ani tak nešlo o systémovou chybu jako spíš o nedostatek finančního kapitálu tehdejší politické moci. První vlna nastěhovaných občanů zažívala opravdu zvláštní chviky. 

Dnes je Jižní Město, kterému se lidově říká také Jižák nebo Jižňák, domovem pro 90 tisíc obyvatel Prahy. Celková revitalizace čtvrti zahrnuje více zelených ploch, ale i tak je velkolepá betonová městská část stále velmi specifickým místem, které je živým důkazem minulého režimu.